Rubriky
Cestování

Thajsko 2019

Cestu do Thajska ve stylu “baťůžkářů” jsme plánovali snad půl roku. Thajsko je tak veliké a rozmanité, že jsme plány měnili několikrát, protože se pokaždé objevilo něco dalšího, co jsme chtěli navštívit a do tří týdnů dovolené se nám nedařilo všechno časově nasoukat. Zpočátku jsme chtěli podniknout i noční cestu vlakem z Bangkoku na sever, ale časově by to bylo náročné a nakonec jsme od toho upustili. Stejně tak jsme museli řešit, jak bychom se v odlehlých končinách pohybovali (auto jsme si půjčovat nechtěli). Nakonec jsme toho spoustu vynechali, protože jsme si chtěli vlastně dovolenou užít a ne se uštvat 🙂 

Cestu jsme zahájili 9. března 2019 a přistávací místo jsme zvolili na ostrově Phuket, abychom měli možnost se postupně posouvat směrem na sever až k Bangkoku, odkud jsme plánovali návrat domů. Nakonec bylo vše jinak, ale k tomu se dostanu…

Phuket

Nejprve tedy ostrov Phuket – bohužel byl pro nás velkým zklamáním. Měli jsme načteno, že je to proslulé turistické místo, ale buď jsme byli na špatné straně ostrova, nebo se nám zkrátka nepodařilo odhalit jeho pěknou stránku. Všechny zajímavosti od sebe byly celkem odlehlé a vzhledem k turistické oblasti byla doprava (jako i vše ostatní) předražená. 

Na Phuketu jsme přistáli na letišti Phuket Internatial Airport v severní části ostrova. Na ostrově jsme pobyli pouze tři dny a vybrali jsme si ubytování vzdálené od letiště 17 km – Mickey Monkey Beach. Byly zde k pronájmu klasické chatky, stanová místa, ale také bambusové chatky, což byla naše volba pro zahájení exotické dovolené 🙂

Na Phuketu jsme prozkoumali okolí ubytování, především Mai Khao pláž a poté se vydali do hlavního města Phuket Town vzdáleného 42 km. Cena dopravy taxíkem za jednu cestu byla 700 THB. Mimo hlavní město bylo nemožné sehnat track-bus. Hlavní město nabízelo možnost navštívit klasické obchody s potravinami, tržnici se zeleninou, ovocem, rybami i dalšími pochutinami a samozřejmě spoustu hospůdek a barů. Opět musím zmínit, že vše bylo dost drahé a pivo 0,3 l vyšlo na 80 THB. 

Phuket (thajsky ภูเก็ต) je hospodářské a turistické centrum ostrova a provincie Phuket. Je to největší thajský ostrov, jenž se nachází v Andamanském moři jižně od pevninské části Thajska. Rozloha 12 km² a počet obyvatel v roce 2014 byl 77 610.

Koh Samui

Po třech dnech jsme se rozhodli přesunout na ostrov Koh Samui. Otázkou bylo jak 🙂 Domluvili jsme si taxi, které nás odvezlo na místní autobusové nádraží, odkud jsme jeli asi 5 hodin severně do Surat Thani. V Surat Thani jsme se potřebovali dostat do přístavu, jenže autobus nás vysadil na druhém kraji města. Co teď? Pan autobusák nám poradil zajít do místní cestovní kanceláře zájezdů a zakoupit tam lístek na loď, která nás na Koh Samui dopraví. Už se stmívalo a my ještě nebyli ani na lodi. Ale cestovní kancelář vše zařídila a nakonec jsme po několika dalších přesunech dorazili na ostrov trajektem kolem půlnoci. Cestou jsme teprve hledali ubytování. 

Koh Samui leží v Thajském zálivu. Rozkládá se jižně od Bangkoku, asi 35 kilometrů od východního pobřeží Thajska. Plocha přibližně 250 kilometrů čtverečních ho řadí na třetí místo, co se velikosti thajských ostrovů týče. V pobřežních nížinách pěstují domorodí obyvatelé ovoce. Střed ostrova je hornatý, svahy jsou pokryty panenským deštným pralesem. Rozloha 228,7 km², počet obyvatel v roce 2019 byl 67 265.

Hlavní věc, co jsme se za těch prvních pár dní naučili je, že se nesmíme ostýchat někoho na něco zeptat, jinak se nikam nedostaneme. Navíc jsou všichni moc ochotní, takže nebyl problém se otrkat rychle.  Další výhodou v Thajsku je, že jakékoliv ubytování seženete i o půlnoci. 

Ubytování jsme vybrali u velmi příjemného pána v Nakara Residence na západním pobřeží. Vždy jsme hledali ubytování s kuchyňkou, abychom si mohli uvařit něco z místních surovin. Ostrov Koh Samui nabízí hezčí pláže na východní straně, ale není potíž se tam dostat. Místní autobusy-tracky jezdí každou chvíli. Na ostrově stojí určitě za zhlédnutí velké zlaté sochy Big Budha a Wat Phra Yai na severovýchodní části ostrova. Kolem soch je turistické centrum a parčíky, což je ideální místo na strávení klidně i celého dne.

Dále jsme navštívili vodopády Na Mueang I a II, které jsou jižně ve středu ostrova. My jsme byli na ostrově v době sucha, takže vodopády nebyly velké, ale v období dešťů to musí být nádhera.

Cestou k vodopádům jsme prošli kolem upoutávky na Kobra Show, kde jsme se při návratu zastavili. Na osobu vyšlo vstupné na 400 THB, ale stálo to za to. Bylo to malé “hadí zoo”, kde jsme zažili přehlídku s kobrou královskou, “jumping” hadem a několika dalšími. Bylo to úžasné, až se nám tajil dech. Na památku jsme dostali kousek hadí kůže pro štěstí.

Na ostrově Koh Samui jsme se rozhodli poslat domů pohledy s nadějí, že by za dva týdny mohly stihnout přijít poštou, než se vrátíme. Když jsme pohledy napsali, nemohli jsme nikde najít poštovní schránku. Proto jsme se zeptali v samoobluze. Ochotný prodavač nám řekl, že schránka je daleko, ale pokud mu je tam necháme, cestou z práce je pošle. Ochota a vstřícnost Thajců nás již předtím přesvědčila, a tak jsme pohledy u neznámého muže nechali a doufali, že je opravdu pošle. Když po návratů domů pohledy nepřišly a nedorazily ani za několik týdnů, už jsme nedoufali a mysleli jsme, že se cestou ztratily, nebo jsme měli špatné známky, či je důvěryhodně vypadající Thajec zkrátka neposlal. O to větší bylo překvapení, když se po půl roce pohledy objevily ve schránce rodičů. Tak přeci jenom došly, z Thajska to holt trvá déle 🙂

Koh Tao

Po třech skvělých dnech strávených na Koh Samui jsme se katamaránem přesunuli na další ostrov – Koh Tao. Lístek nás stál 500 THB na osobu. Ostrov Koh Tao nás ohromil už po příjezdu svým přístavem s loďkami. Ihned jsme museli shodit kletry ze zad, posilnit se v přístavu pivečkem a pokochat se barevnou krásou kolem. Ostrov se pyšní krásnou pláží po celém západním pobřeží. 

Koh Tao je malý malebný hornatý a skalnatý ostrůvek asi 1,5 hodiny plavby od Koh Samui. V thajštině Koh Tao znamená “želví ostrov” (tvar ostrova připomíná želvu) a je rájem potápěčů. Rozloha ostrova je 21 km² a počet obyvatel v roce 2006 činil 1 382.

Na ostrově jsme se ubytovali v apartmánu s výhledem na pláž. Apartmán sice neměl kuchyňku, ale na tomto ostrově to bylo zcela zbytečné, protože všude byla spousta stánků s pouličním jídlem a místními restauracemi. Navzdory tomu, že je ostrov malý, bylo zde hodně možností k zábavě.

Podnikly jsme celodenní výlet lodí za šnorchlováním kolem ostrova. Výlet obsahoval asi pět zastávek, z nichž první a nejkrásnější byla na ostrově Koh Nang Yuan. Výlet včetně oběda a občerstvení stál 700 THB na osobu. Šnorchlování v průzračné vodě bylo  prostě nádherné. Plavali jsme mezi hejny ryb a pestrost podmořského světa nás uchvátila.

Koh Tao (ale i jiné ostrovy) nabízí nesčetné množství tetovacích salonů. Vzhledem k tomu, že tetování je součástí jejich historie, není divu, že salony najdete na každém rohu a to doslova. A právě tady jsme se rozhodli nechat si udělat svoje první tetování. Ač s trochou obav, byli jsme odhodláni jít do toho 🙂 Vybrali jsme tetovací salon Sky Tattoo a ničeho nelitujeme. Chtěli jsme si nechat vytetovat v thajštině “Pelicans fly together” a páni byli velice ochotní nám pomoci s překladem i namalováním předlohy. A co bylo vůbec nejlepší,  mohli jsme se nechat tetovat bambusem, což je sice trochu dražší, ale šetří to kůži, téměř to nebolí a navíc jsme mohli sledovat dokonalé umění s bambusovým brkem a inkoustem – jsou to borci. Byli jsme nadšeni a tetování nám dělá radost dodnes. Škoda, že se k nám toto řemeslo bambusem zatím nedostalo, rádi bychom si nechali přidělat dalšího pelikánka.

Během nočního procházení v uličkách ostrova jsme se pozastavili před takovou starou boudou, kde jsme pootevřenými dveřmi zahlédli, jak Thajci vevnitř hrají snooker. Původně britský sport se dostal i do Thajska a místní komunita ho hrála ve velkém. Několik snooker stolů a sázky místních tam frčely celý večer. Odvážili jsme se popojít blíže ke dveřím, abychom viděli více, protože snooker je oblíbený sport mého manžela. Velmi nás překvapilo milé přijetí místních, kteří nás pozvali dál, nabídli nám pivo a umožnili se dívat. Nakonec se manžel odhodlal a zeptal se, zda by si mohl také zahrát. Zahrát si sice nemohl (sázky byly rozjeté), ale nechali ho alespoň šťouchnout 🙂 Byl to hezký večer zakončený s místními obyvateli.

Několik dní na Koh Tao uteklo jako voda a my se rozhodli pro poslední ostrov, který byl na druhé straně Thajska – Koh Chang. Nečekali jsme, že dostat se tam bude tak náročné. Cesta se skládala ze čtyř částí. Z ostrova Koh Tao jsme vyrazili lodí do Chumphonu, kde jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl do Bangkoku. Z Bangkoku jsme jeli multivanem na Koh Chang. Dostat se do Bangkoku bylo celkem jednoduché a když jsme se drželi celé skupiny lidí, která jela stejným směrem, nebylo se kde splést. 

Horší to bylo v Bangkoku, kam jsme přijeli kolem půlnoci a neměli jsme nic jiného než lísteček s informací, že multivan nás vyzvedne před McDonald´s v 8 hodin ráno. Procházet se půlnočním Bangkokem po nejrušnější a nejdivočejší ulici Khao San a hledat malý krámek McDonald´s nebylo nic příjemného. Všude spousta pouličních gangů, prostitutek, krys a my tam před malým McDonaldem měli čekat skoro osm hodin s nadějí, že nás ráno nějaké auto vyzvedne. K našemu velkému překvapení je organiazce Thajců lepší, než to všechno vypadá a opravdu nás po dlouhém čekání vyzvedl multivan. Následovalo dalších 8 hodin cesty do Tratu a poté poslední přeprava trajektem na ostrov Koh Chang. Celá tato cesta vyšla na osobu 1100 THB a trvala 26 hodin. Bylo to velmi vyčerpávající.

Koh Chang

Koh Chang – (thajsky เกาะช้าง), je ostrov v Thajském zálivu a druhý největší ostrov Thajska. Nachází se blízko kambodžsko-thajské hranice. Je hlavním ostrovem souostroví 52 ostrůvků, které tvoří národní mořský park. Název Ko Chang v překladu znamená “Sloní ostrov“, ne však proto, že by zde běžně žili sloni, ale proto, že ostrov má tvar připomínající koupajícího se slona. Ostrov je dlouhý (od severu k jihu) asi 30 km, široký cca 14 km a žije na něm necelých 5.500 obyvatel.

Na ostrově bylo obtížné najít apartmán s kuchyňkou. Jediný, který to umožnil, byl v ubytování Secret Garden Family House. K ubytování vedla malá úzká cestička, ale bylo to ubytování přímo na pobřeží u moře. Apartmán, který jsme si rezervovali, byl skromný – byl téměř na stromě a v podlaze byly velké štěrbiny, což v nás vzbuzovalo obavy kvůli švábům a dalším všetečným zvířátkům, která by mohla zavítat do našeho příbytku bez pozvání. Našeho rozpoložení si nejspíš všiml majitel, protože nám ihned nabídl za stejnou cenu apartmán jiný, který byl velký, s terasou, vybavený a hlavně – bez štěrbin 🙂 Měli jsme krásný výhled na celé pobřeží a opět nás milá pohostinnost místních (ačkoli majitelé byli turecké národnosti) velmi překvapila. Brzy jsme se s majiteli spřátelili a moc jsme si je oblíbili.

Na ostrově se nám nejvíce zalíbila Bang Boa Fishing village aneb rybářská vesnička, která byla postavená celá na kůlech na vodě. Procházelo se skrz ni po molech a byla v ní schovaná spousta obchůdků se suvenýry, oblečením, ale také restaurace, které nabízely čerstvé mořské plody a ryby. Do vesničky jsme to měli pěšky asi 15 minut, takže jsme tam byli poměrně často. Ve vesničce byl mimo jiné i malý přístav pro výletní i místní lodě a loďky, takže když jsme si objednali další celodenní šnorchlovací výlet (za 750 THB na osobu) kolem ostrova, vyjížděli jsme právě odtamtud.

Ostrov Koh Chang nám nabídl krásný pohled na místní faunu. Často jsme mohli na elektrickém vedení nebo stromech vidět opice i s jejich rodinkami. Avšak na opičky jsme si museli dát pozor, pokud měly mláďata. Když jsme se k nim chtěli přiblížit víc, jejich mamina po nás chtěla vystartovat. Slony bylo možné pozorovat u vodopádu Khlong Phlu Waterfalls, a nebo je potkat ve městě, kde jsme mohli zakoupit pár banánů a nakrmit je. Bohužel je to stejně smutný pohled, protože všichni sloni jsou připoutáni řetězem a žijí v zajetí.

Celé západní pobřeží je turistickým místem, kde po několika kilometrech vždy narazíte na pláž, místní obchody a restaurace. Nejvíce jich je u pláže Klong Prao Beach. I my jsme tam ochutnali mořské plody, které nás tak naladily, že jsme si pak museli koupit kilo krevet a uvařit si je i “doma”.

Jako poslední výlet jsme na ostrově stihli navštívit vodopády Khlong Phlu Waterfalls. Vodopády jsou nedaleko Klong Prao Beach, ale nechali jsme se tam odvézt místním track-busem. Vstup stál 100 THB na osobu. K vodopádům vedla krásná stezka pralesem s nejrůznějšími květinami. U vodopádů jsme opět byli v období sucha, takže vody bylo minimálně, ale aspoň něco. Bylo zde i jezírko s velkým hejnem ryb. Manžel se do vody vlézt odvážil a myslím, že to byl nezapomenutelný zážitek, protože ryby se na něj vrhly a oždibovaly ho.

Tady bohužel naše dovolená končí a začíná peklo jménem horečka Dengue. Uprostřed noci jsem se probudila s vysokou horečkou a nepopsatelnou bolestí hlavy a celého těla. Probudila jsem manžela, který šel vzbudit domácí, aby se na mě podívali. Dali mi léky na horečku a čekali pár hodin. Ani k ránu se stav nelepšil, naopak to bylo ještě horší. Nemohla jsem vstát z postele a celým tělem mi projížděla bodavá bolest. To už mě vezli na místní polikliniku, kde mi po odběru krve diagnostikovali horečku Dengue – neboli horečku lámajících kostí. Co hůř, zjistili jsme, že na to není lék. Pouze pít hodně tekutin, brát paracetamol, ledové obklady a čekat. Ledové obklady způsobovaly ukrutnou bolest, jako kdyby mi někdo opravdu lámal kosti. Třetí den se můj stav opět zhoršil. Už jsem ani nejedla a omdlévala jsem. Většinu času jsem prospala a celý příběh znám spíše z vyprávění manžela. Následovala opět návštěva kliniky, kde bylo doporučen převoz na pevninu do Bangkokské nemocnice v Tratu. Hrozila mi velká ztráta bílých krvinek a kolaps orgánů. Byla opět noc a manžel vyjednával s pojišťovnou financování, aby mě mohli převézt. Byl zapotřebí převoz emergency člunem. Po několika hodinách se podařilo s pojišťovnou domluvit (není to nic jednoduchého), rozloučili jsme se s domácími, kteří nám byli celou dobu obrovskou podporou a zamířili na pevninu. V nemocnici jsem strávila další čtyři dny, než se začal stav zlepšovat. Hodnota bílých krvinek se musela dostatečně navýšit, aby mě mohli propustit a abych zvládla dlouhý let zpět domů. 

Inkubační doba horečky Dengue je zhruba 6 dní. Pokud bychom počítali zpětně, musela jsem se nakazit na ostrově Koh Samui. A není divu. Před pár lety tam totiž byla epidemie Dengue 🙁 Nejspíše si mě komár vyhlédl někde u vodopádů, ale mohlo to být samozřejmě kdekoliv na ostrově.

Nakonec všechno dobře dopadlo, ale pouze zásluhou manžela, který se o mě a vše potřebné postaral. Bez jeho starosti a podpory bych to nezvládla!! S pojišťovnou jsme domluvili přebookování letenek. Z Tratu jsme přeletěli do Bangkoku a z Bangkoku domů. Nikdy jsme se netěšili domů víc!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka je chráněna pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.

Maximální velikost souboru, který můžete nahrát je: 3 MB. Můžete nahrát: image. Drop file here